Poslední červencový týden roku 2011 jsme vyrazili na Pizzo Badile. Cílem Bahna a Jirky byla proslulá Cassinova cesta (6a), my s Hankou jsme chtěli jít Nordkante (V-). Počasí ale nebylo úplně příznivé, celý týden bylo proměnlivo a v horách byl nad 2700-2900 m n. m. čerstvý sníh, který ne a ne roztát. A tak jsme většinu času strávili lezením klasických i sportovních vícedélek na italské straně hlavního hřebene Badilu, v údolí Val di Mello (Val Massino) na dokonalé žule. Na poslední lezecký den jsme vyrazili do horských oblastí Ticina, do okolí Nufenenpass.
První den jsme se s Hankou seznamovali s místní žulou a typickým plotnovým lezením v lehčích třídýlkových cestách Tunnel Diagonale a Cuniculo Acuto. Obojí klasická cesta za V+ s trochou skob a občas vlastními štandy. Na závěr trénujeme vynejtovanou plotnu za 6b+. Bahno a Jirka se rovnou vydali do Luna Nascente (VII). Druhý den jsme nastoupili do další místní klasiky – Risveglio di Kundalini za VII- (jedno místo). Pěkné lezení převážně v třecích plotnách a sokolíkových spárách (občas ale docela mokrých, o to více morálových). Nejtěžší místa jsou zajištěna skobami, jinak ale po vlastním (friendy všech velikostí). Další dny postupně trávíme v místních sportovních jednodýlkách v oblasti Sasso Remeno a poslední lezecký den v této oblasti jdeme s Hankou 14ti délkovou zajištěnou Scoubidou za 6a (friendy jsou zbytečná zátěž). Přístup od auta 40 min ze severního parkoviště pod Sasso Remeno. Lehčí plotny, časté nejty, stromy a trávy všude okolo – v okolí jsou i hezčí cesty (i když určitě ne takto zajištěné). Výhledy ale pěkné. Ve dvanácté délce nás spláchne dolů bouřka a slušný déšť. Takže slaňování celý cesty stojí zato. Bahno s Jirkou si dali další místní klasiku – Oceano Irrationale (VII), taktéž s mokrým slaněním.
Další den se přesunujeme do švýcarského Ticina do oblasti, která je v lezeckém průvodci pojmenovaná jako Cassina Baggio – z Airola směrem na Nufenenpass. Zde si s Hankou vybíráme 12ti délkovou cestu Dr Grüen Nils (6a+), kluci pak vedlejší Herbstwind (6a+). Docela dlouho hledáme začátek cesty. Nakonec se to podaří. Kluci před námi ve 2. délce mění plány a v důsledku většího počtu lidí na Herbstwind, lezou dále naši cestu. Lezení je opět převážně plotnové, obzvláště ve spodní části. Friendy nejsou třeba, cesta vynejtovaná (vzdálenosti 3-5 m). Druhá polovina se pak konečně trochu nakolmí a skála začíná být více strukturovaná, což se nám líbí výrazně více. Skvělé horské lezení (v nadmořské výšce 2200-2600 m), 12 délek, 400 m, slanění stejnou cestou. I počasí k nám bylo milostivé, pršelo jen ve vedlejším údolí za hřebenem.
Michal