| hlavní stránka | kde jsme byli | kecárna | fotogalerie |  

Podporujeme Foto-trip



WO(DO)LEZ 2003

Vydáno dne 27. 01. 2006 (2691 přečtení)
Autor: Jirka | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek


Tak tentokrát se sešly dokonce dvě povídání. Jedno je od JirkyK a druhé od JirkyS.

WO(do)LEZ 2003



A h o o o j ! ! !

крапива Tož nejdřív nebylo, potom bylo a nakonec už zase není. Cože to? Voda přece. Tedy voda je asi pořád, jinak bychom nebyli my, ale ta naše voda, teda Voda (s velkým V). A protože už není, tak jsem se rozhodl, že o tom napíšu pár řádek. Asi to bude poměrně náročné psaní a následně i čtení, neboť tak nějak mám na vodě vždycky trochu potíže s pamatováním si nějakých konkrétních míst a k nim vážícím se událostem, nu což, alespoň to zkusím, aby někteří nemohli remcat? (viz. naše internetová diskuze a připomínání slibů o tom, že někdo něco napíše) Naštěstí mám před sebou pomocníka, který zcela jistě zajistí, že alespoň nezapomenu řeku, kterou jsme jeli. Je to taková malá modro-žlutá knížečka (mimochodem docela užitečná) a na ní je napsáno Vodácký průvodce ? 1:50 000 a kromě toho je tam napsáno i Ohře, tak to asi bude ono. смородина

Tuhle akci jsem plánoval s Krátkým Jeníkem. Vymysleli jsme celé akci termín, název (WO(do)LEZ), Jenda potom k tomu ztropil i logo, já jsem se taky trošku o něco postaral, zkrátka a dobře, mělo to proběhnout bez jakýchkoliv problémů. Jak už to tak ale poslední dobou bývá, když Kraťásek píše zvadlo, většinou nikam neodjede. Juch:(, letos to bylo taky tak. Jednu chvilku to vypadalo, že místo něj pojede Mirek Halamkovic, ale taky nejel, takže tak.
Nakonec se, coby učastníci 1. Wo(do)lezu, v Tršnici, odkud jsme vyplouvali, objevili v předposlední červencovou neděli až pondělí tito človíčci (řazeno chronologicky a podle možností i podle posádek lodí v pořadí háček, zadák, když to nepůjde tak bez ladu a skladu; však se v tom vyznáte; a všimli jste si kolik čárek je ve větě před touto závorkou (?); a taky nemáte rádi, když někdo pořád odbíhá od tématu a píše samé kraviny (?), já to přímo nesnáším, he he:-):

No, kdo vystoupil úplně první z vlaku, to už přesně nevím, ale podle závazku z předchozí věty to vezmu podle posádek, takže první kompletní posádka v Tršnici byla (v cca 16:30) Alča s Jirkou S. Do této dvojice jsem vkládal nemalé naděje předpokládajíc jejich obrovský potenciál k nejrůznějším možným kolizím, haváriím, katastrofám apod., panč Alča byla na vodě poprvé a Jirka naposledy sjížděl Ohři minimálně už před hodně lety a to ještě na pontonu (přesně řečeno na vojenském výsadkovém člunu, tedy matyldě). Zároveň jsem s nimi vystoupil z vlaku já, ale představím se až později. Takže druhá posádka, tvořená Irčou a Dakotou (kdo přijde sám od sebe na to, jak přezdívka vznikla, má u mě flašku (třeba vody z Ohře), ale nesmí podvádět a být již informován), dorazila autem. To se dělá tak, že máte v ruce bandu, na zádech loď (nejlépe pálavu), v ruce pádlo, jste velmi pohledné děvče (možná i kluk) a stopujete ? akorát nevím jestli při tom stopování na řidiče máváte volnou rukou nebo tím pádlem ? budu se muset ještě pozeptat. Chvíli po holkách nám dorazili lodě, které jsme si půjčovali v půjčovně. Byly to krásně zelené polyetylénové vydry, které se vyznačují několika vlastnostmi: do určité míry jsou necvaknutelné (to se mi podařilo vyvrátit už před lety na Vltavě, tudíž jsem tomuto nepřikládal zvláštní váhu), jsou nechutně těžké, tudíž se i dost blbě nutí ke změně směru, zvláště když jsou naložené bagáží a posádkou. Velmi pozitivní ale je, že se ještě hůře, než se nutí ke změně směru plavby, ničí ? z výše uvedeného důvodu si nedokážu představit pro sebe ideálnější loď. Po lodích dorazila Markéta, kterážto mi měla týden dělat háčka. Také my jsme měli slušnou naději a předpoklady bavit svými (ne)umělými kousky jak naše spoluputovníky, tak nezávislé pozorovatele z řad okolních expedic či náhodně kolemjdoucích lidiček. Markéta totiž byla také na vodě poprvé a já jsem někdy kopyto a, jak napsal někdy dříve Kraťas, taky bimetrální tridioptrik, což už zejména u těch dioptrií neplatí ? je to podstatně horší. Jako poslední dorazil Jeník nikoliv Krátký, ale Mucánek (měl dojet s Markétou; vzhledem k tomu ale, že si České dráhy jezdí, jak chtějí, tak měl krapítko zpoždění, tuším, že jsme jeho čelovku a (náhodný) psí doprovod zaregistrovali něco po třetí hodině ráno). Mucánka těžko popisovat, Mucánek se musí zažít, proto ho mám rád. Mucánek jel sám (nejen vlakem, ale i v lodi). Takže jsme byli kompletní a mohli jsme při očekávání věcí příštích těsně nad ránem (ne)klidně usnout.

Nevím proč, ale jak ?brzo? jsme šli spát, tak brzo jsme byli schopni vyjet. Lodě jsme dávali na vodu, která v korytě zbyla (mohlo to být ale ještě horší), už před jedenáctou, což mi přijde jako docela slušný výkon. Před námi byla poklidná plavba spoustou meandrů vesměs po klidné vodě, akorát pár stupínků nám mělo zpříjemnit cestu. Jeden ji opravdu zpříjemnil Alče a Jirkovi, taky se přesvědčili o tom, že vydra je ?tvor?, který rád pobude i pod vodou a to třeba i u Nebanic. Možná, že se ale Jirka prostě jenom kochal spoustou krásných kobylů na louce na pravém břehu, každopádně Alča přišla o tričko. Mně se pro změnu někde pod Kynšperkem, byv (netuším, je-li to mluvnicky správně) inspirován filmem Svatební cesta do Jilji (nebo tak nějak se to jmenuje), povedlo zaparkovat loď pod nějakou větví a tím, že jsme byli v proudnici, nedalo se s lodí moc manipulovat, takže jsem vystoupil. Dost mne překvapilo, že Markéta vystupuje taky, pročež jsem jí řekl, že nemusí. Ona na to, že musí, neboť pustila pádlo a to se začalo poněkud vzdalovat (byli jsme v proudnici). Po chvilce další plavby jsme se ubytovali na pravém břehu řeky naproti železničnímu nádraží v Dasnici. Místečko jsme sdíleli s partou dalších vodáků (už nevím kolik jich bylo, ale stany měli čtyři). Večer měli snahu hrát na kytaru, tudíž se u toho docela dobře usínalo (alespoň si to myslím, poněvadž si to už nepamatuju, musel jsem tedy usnout během chvilky).

Ráno jsme vstávali a vyplouvali přibližně stejně brzo x pozdě (nehodící se škrtněte) jako v pondělí. Po chvilce jsme byli u tábořiště v Šabině, kde jsme doplnili zásoby vody i tekutin, domluvili se na dnešní strategii a pluli dál. Start nám zpestřil první jetelný jez hned pod tábořištěm, potom následovala kochací plavba okolo elektrárny Tisová, z průjezdu Sokolovem si pamatuju akorát to, že to pořád vypadalo na pořádný deštík. Vzrůšo nastalo, když jsme proplouvali pod vysokým silničním mostem ze kterého Jirka S. před léty skákal na bungee, ale pravděpodobně měl gumu krátkou a nedotknul se hladiny. Tento nedostatek si za pomoci nějakého šutříku vynahradil v krásné menší peřejce pod oním mostem. Alča ztratila ručník. Sušit věci mohli už ale na břehu neboť jsme po chvilce končili. Bylo to moc pěkné místečko, měli jsme už připravený stoleček, ohniště, tuším, že i něco málo dříví na otop. Navíc kousek přes pěší lávku, která hezky houpala, bylo Staré Sedlo a v něm moc příjemná hospůdka, dobré pívo a příjemný vrchní. Co víc si přát? Akorát aby Irča příště nezůstávala hlídat oheň.

Ve středu jsme si udělali odpočinkový den. Spali jsme dlouho, v Lokti jsme se šli podívat na hrad a na náměstí, což nám trvalo asi dvě hodiny. Na obhlídce jsme byli všichni, kromě Suchánka, který hlídal lodě a vychutnával zkoušku operního představení v loketském amfiteátru. Z Lokte jsme přes místní kemp, kde jsme doplnili vodu, pokračovali dále ke Svatošským skalám. To byla bašta pro oko. Bohužel, jenom pro oko, neboť původně jsme si tady měli trochu užít i popolézáním po nich, jenže jsem nevzal matroš. Stejně ale nebyl nikdo, kdo by to tahal na prvním. Takže jsme se alespoň najedli místních ostružin. Kousek dál po proudu jsme se i utábořili. Vzhldedem k tomu, že jsme se pořád pohybovali v CHKO Slavkovský les a nechtěli riskovat pokutu za oheň, museli jsme se poprvé večer obejít bez něj a vařit na plynu (měli jsme čočku na slanině a cibulce, mňam). Ještě jsem nenapsal, že i tento den se povedlo Alče a Jirkovi cvaknout, avšak nic jim tentokráte neuplavalo, nevíc si už nepamatuju kde to bylo, tož to nebudu rozpitvávat.

Jelikož jsme se ve středu flákali a v pátek jsme chtěli být v Klášterci, museli jsme si další dny trochu pospíšit, naštěstí to pod Karlovými Vary docela teče, takže to nebylo až tak žhavé. Nicméně jsme poprvé vstávali téměř na budík a vyplouvali už před desátou hodinou. Ve Varech jsme si mohli tedy dovolit pauzu a doplnit v nějakém hypermarketu u loděnice zásoby a posvačit. Po příjemné siestě jsme pokračovali dále. Sranda byla na takovém malém stupni ? jízku, o kterém se píše i ve výše zmiňovaném průvodci. Holky ho přejely v pohodě, poté se chystal Mucánek, na něhož řvaly aby si to trochu rozjel. Poučen od holek se nejdříve tvářil, že to sjede pozadu, až když ho začal strhávat ?proud?, rozhodl se pádlovat, aby se z toho dostal a vrátil se zpátky do bezpečné vzdálenosti. Potom to taky bez problémů sjel. Stejně si ale válec pod stupínkem chtěl prohlídnout, takže do něj najel tak, že mu to začalo zalívat loď a postupně ?protraverzoval? celou šířku koryta a nakonec byl ?vystoupen? z lodi. Zkrátka Mucánek.
Pod tímto místečkem to pěkně teklo a za chvíli jsme byli u Hubertusu, což je taková peřej, nad kterou jsou zavěšené branky pro slalomáře, tudíž normální smrtelník má starost, aby ho neotočili šutry ve vodě a navíc aby nedostal přes čenich ?špatně? umístěnou brankou. Projeli jsme to všichni, akorát Mucánek se jednomu ze dvou šutrů v proudnici vyhýbal tak vehementně, že málem trefil břeh. Pod Hubertusem nám to opět ubíhalo jedna radost, Jendovi se povedlo vylovit krásnou loď vydlabanou ze špalku. Brzda přišla nad Dubinským jezem; jelikož a protože jsme téměř celý tento volej prosoulodili. Pod jezem Jeník opět loď vypustil, ať si pluje po svém. Trocha vzrušení opět nastala v Kyselce v nádherné tekoucí peřeji (vlnky, kohouti, trocha zpěněné vody atp.). Po ní ještě pár vlnek a v Radošově u jezu jsme vytahovali lodě z vody. Tak tak jsme stačili uvařit a začalo docela obstojně pršet, tudíž jsme jídlo jedli ve stanech ? naštěstí jsme vařili ve třech ešusech, takže to vyšlo. Večeřel s námi už i Michal, který původně měl jet s Mucánkem v pátek v lodi, ale nějak se mu pár dní předtím (ne)zadařilo na kole? Alespoň tedy dovezl fotky ze Skotska a večer jsme si je v hospodě, kde s námi byla i Irča, mohli prohlídnout.

V pátek nás čekal poslední a nejdelší úsek, který jsme absolvovali (Michal pěšky a vlakem). I přes včerejší déšť bych řekl, že vody ubylo, alespoň se mi to zdálo v některých peřejích, kde jsem si připadal, jako bych místo pádlování přehazoval hodně hrubý štěrk. Ale i tak to docela obstojně teklo, takže jsem byl docela překvapený, když mi Dakota hlásila zdárné proplutí Stráže nad Ohří. Poněvadž jsme měli dosti času, naplánovali jsme zastávku v hospodě v Boči. Aby to nebylo ?zadarmo? a Markéta měla zážitek (navíc byla poprvé na vodě) trefil jsem takový krásně velký šutr (viděl by ho snad i vodák s bílým pádlem, jenom Kučera ho holt neviděl) v jednom provaleném jezu a byli jsme dnem vzhůru. Markéta mě docela vyděsila, když se jí nějak ?nechtělo? vstávat z vody, navíc jí dali herdu lodí do zad kolem proplouvající Alča s Jirkou, ale dobře to dopadlo. Jenom v hospodě jsme potom nechali na dvou polstrovaných židlích mokré fleky ? to aby tam z toho taky něco měli. No a pak už jsme až do Klášterce tak nějak jenom soulodili, snažili se navzájem potápět: Nejdřív Irča s Dakotou se snažily otočit Mucánka, marně, ale vody mu do lodi dostaly asi dost, protože jsme museli na něj poměrně dlouho čekat. Potom kousek před Kláštercem jsme s Markétou pod jednou moc hezkou skalkou na totálním voleji najeli na ?neviditelný? šutr tak, že se s lodí nedalo dělat nic jiného, než že jeden z lodi vystoupí a odtlačí ji. Takže jsem vystoupil, na dno jsem však nedošáhl, pročež jsem si i zaplaval. Nakonec jsme se tady koupali více či méně dobrovolně všichni. A aby i Mucánek z našeho putování po Ohři něco měl, povedlo se mi ho kousek před jezem v Klašterci cvaknout takovým způsobem, že v tu chvíli vůbec nechápal, která bije a jak se v té vodě octnul (tímto děkuji Vaškovi Vajskebrovi za naučení (pro postižené) velmi překvapivého a účinného způsobu potápění lodí). Byl jsem na sebe pyšný. No a ani nestačil zazvonit zvonec, pádlování byl konec a ze břehu kláštereckého tábořiště na nás mával svou zafáčovanou rukou Michal. Večer jsme celou vodu, myslím velmi důstojně, zakončili v hospůdce, ve které velmi svojským způsobem obsluhoval velmi svojský vrchní. Ráno už jsme se jenom postupně sbírali a vydávali se na cestu k domovu, na kolej a podobně.

To by tak zhruba bylo vše, co si pamatuju. Jenom bych si dovolil poděkovat následujícím lidem z následujících důvodů:
- Irče a Dakotě, že se rozhodli odjet s námi na vodu během cca tří minut telefonického rozhovoru, Dakotě navíc, že odjela s lidmi, které do této doby vlastně neznala;
- Alče, že nevystoupila z lodi v Karlových Varech a nešla domů (k baráku to měla jen pár metrů). Po třech cvaknutích bych toho měl taky asi docela plné kecky; - Jirkovi, v podstatě za totéž;
- Markétě, že to se mnou v lodi vydržela;
- Mucánkovi, že celou vodu objel jenom s plastovým háčkem poněkud barelovitého tvaru;
- Kraťáskovi, že vymyslel jet na vodu, napsal zvadlo, vytvořil logo, zkrátka že byl platným členem, bohužel ale jenom, organizačního štábu;
- Michalovi, že se na nás dojel alespoň podívat, když už nemohl do lodi;
- všem hromadně, kteří se této akce zúčastnili, za to, že se této akce zúčastnili;
- všem, kteří nás jakýmkoliv způsobem podpořili, za to, že nás jakýmkoliv způsobem podpořili;
- a speciální poděkování patří Českým drahám za to, že žádný vlak, kterým jsme se dopravovali, se nerozpadl, že jsme se dříve či později dostali tam, kam jsme potřebovali, a že jsme všechny ty cesty dokončili živí a v rámci možností i zdraví, při nejhorším jenom maličko unavení, viď Mucánku?
Tož tak a na příští (nejen) vodě někdy ahoooj.

Jirka K.

Ohře 2003 (WO(do)LEZ)

Motto : Jak ve vodáckém pozdravu AHOOJ poznám bez napsání počet "O" ?

Trochu nabořím zavedené slohové obecnosti. Tudíž bych rád shrnul uplynulou akci. Povedlo se.

Nebudu popisovat procedury, které vedly k této akci, ale pustím se rovnou do holého líčení.

Neděle 20.7.2003
Prvními účastníky na místě setkání ( německy "treftpunkt" ) se stali Kučerovci, Jirka a Alča, a také já JirkaS. Vystupujeme na nádraží Tršnice. Nacházíme hospodu "U Fanynky". Sedáme na skorozahrádku. Spíše pod strom. Objednáváme si pivo. Sledujeme cvrkot před hopodou.Nemají utopence. Objednáváme si tlačenku. Objednáváme si druhé pivo. Přicházejí děvčata. Je to Irča s Dakotou. Vláčí si loď na zádech. Dorazili stopem. Dorazilo DRONTE. Bereme si lodě, pádla a barely. Přesouváme se na palouček za hospodou. Prohlížíme řeku. Rozděláváme oheň. Stavíme stany. Objevuje se Jirkův háček. Je to Markéta. Taky Kučerová. Chybí ještě Mucánek. Džura s Markétou čekají. Honza doráží kolem půl čtvté ráno.

Pondělí 21.7.2003
Ráno nás tahá sluníčko ze stanu. Jdu s Jirkou do smíšenky. Kupujeme rohlíčky, mlíko a máslo. Ostatní jsou v šoku. Neúměrně dlouhá snídaně. Spouštíme lodě na vodu. Máme krásně zelené kánoe. Typ VYDRA. Složení posádek: Alča a Jirka, Markéta a Jirka, Irča a Dakota, Barel a Mucánek. Poklidně vyplouváme. Blížíme se k Nebanicím. Vidíme koně. Vidíme peřejku. Alča a já jsme se cvakli. Alče mizí tričko. Otočená kanoe je dost těžká. Přitulil jsem se k šutrům. Nedoporučuji. Holky nám chytly pití. Pádlujeme dál. Vidíme JEZ. Přenášíme . Ta loď je sice z plastu, ale... Míjíme Kynšperk. Kempujeme naproti nádraží Dasnice. Přidává se další skupina vodáků. Jirka a Mucánek jedou pro vodu. Na druhý břeh. Ostatní sháníme. Dřevo na oheň. Stavíme stany. Jdeme spát. Prý chrápu. Asi moc ne. Nebudí mne to.

Úterý 22.7.2003
Ráno. Postupně se budíme. Vaříme čaj. Snídáme chleba. S paštikou nebo sýrem. Paštiku aspoň měsíc nemusím. Vyplouváme. Stavíme v Šabině. U houpací lávky. Jdeme pro vodu. Jdeme nakoupit. Jdeme na pivo. Dáváme jedno G. Odháníme vosiště. Posíleni vyrážíme. Suché záchodky. Plastové prkýnko. Zajímavé. Překonáváme provalený JEZ. Plujeme dál.Kousek u Tisové se s Alčou opět koupeme. Alče uplaval ručník. Musíme si všechno přivazovat. Citice. Sokolov. Přenášíme JEZ v Královském Poříčí. Přistáváme kousek za lávkou u Starého sedla. Tábořiště máme jen pro sebe. Stavíme stany. Rozbíháme se do lesa na dřevo. Já, Irča a Mucánek jdeme do obce pro vodu. Měli ji v hospodě. Po návratu vaříme večeři. Chystáme se do hospody. Irča zůstává. Je z ní knihofil. V hospodě dvě G. Nějaká česnečka a utopenec. Vracíme se zpět. Jdeme spát.

Středa 23.7.2003
Opět je ráno. Zase jsem prý chrápal. Jsem malinko nastydlý. Po snídani vyjíždíme. Doplouváme k Lokti. Stavíme naproti Amfiteátru. A pod hradem. Všichni jsou na hrad. Já hlídám loďky. Poslouchám zkoušku Rusalky. Koukám po kozách. Kamerunských. Dvě hodinky uběhli. Pokračujeme k JEZU. Zase přenášíme. Zastavujeme ve vodáckém tábořišti. Doplňujeme vodu. Pokračujeme až na Svatošské skály. Zastavujeme. Ukazuji ostatním místní lezecké terény. Kousek za "svatoškama" nalézáme jakési tábořiště. Neděláme ohěn. Obava z ochranářů. Po večeři spát. V dálce jsem zaslechl bouřku.

Čtvrtek 24.7.2003
Tak jako každý den. Je mi horko ve stanu. Musím vstát. Připlouváme do Karlových Varů. Přenášíme u dalšího JEZU. Zastavujeme u vodácké ubytovny. Nakupujeme oběd v Hypernově. Obědváme. Pokračujeme k JEZU smrti. Přenášíme. Už toho mám dost. Ostatní také. Kousek u Dalovic jsme se d Alčou cvakli. Zase. Vody málo. Kamenů dost. Au. Dnes nám nic neuplavalo. Připlouváme k Hubertusu. Jdeme to skouknout. Jedeme. Nic se nám nestalo. Uff. Mucánek to měl s chlupem. Dojíždíme do Radošova. U jezu je kemp. Plati se tu. Jdeme s Jirkou pro vodu. Potkáváme Michala. Michal je raněn. Obhlížel s kolem nějakou asfaltku. Nepojede s Mucánkem. Asi má strach. Po večeři jdeme opět do hospody. Zase vede Gambrinus. Kolují Michalovi fotky ze Skotska. Kdo schválně o něm napíše. Večer prší. Rychle do stanů a spát.

Pátek 25.7.2003
Kruté ráno. Vaříme čaj. Rozděláváme oheň. Opékáme špekáčky. Trochu čpí. Snad nám nebude blbě. Michal odchází po svých. My pádlujeme. Kousek za Vojkovicemi se s Alčou koupeme. Proč už zase. Máme ale vše přivázané. Za Stráží se koupe Jirka s Markétou. Konečně. Zastavujeme v Boči. Na nějakou hotovku a pívo. Výborné. Pokračujem. O kousek dál se cvaknul i Honza. alespoň nějaká kompenzace. Ještě holky. Počíhali jsme si na ně za Černýšem. Pěkně jsme je vykoupali. Jedu s Mucánkem a jeho Barelem. Radši už nikdy. Vychutnáváme volej u zámku. Přenášíme poslední JEZ. O chvíli později končíme v Klášterci. Tábořiště. Zabíráme dost místa. Stavíme stany. Vracíme lodě. Jdeme pro vodu. Vaříme večeři. Vyrážíme do hospody. Dáváme si soupravičku. A hned několikrát. Jó soupravička. Pivo a rum. To bude zase ráno.

Sobota 26.7.2003
Jak praví klasik. Rum a ráno, to nejde dohromady. Budiž. Po nezbytné snídani. Paštika nebo sýr. Balení věcí. Odjezd.

Rád bych poděkoval všem za účast. Jmenovitě :
- Jirkovi Kučerovi, za to že to spáchal
- Alče Kučerové, že to se mnou vydržela
- Markétě Kučerové, protože je fajn
- Irče Fajkusové , za řádnou sprchu a to několikrát
- Mucánkovi, za výborné vtípky a dobrou náladu
- Michalovi Jeníčkovi, že se na nás, ač zraněn, přijel podívat
- Dakotě, za nalézání nejlepší cesty mezi kameny.


Lidičky, zase někdy a někde ...AHOOOJ

Jirka S.


  Dnešní datum: 25. 09. 2018   Powered by Michal Jeníček, JeníK, phpRS a lightbox