| hlavní stránka | kde jsme byli | kecárna | fotogalerie |  

Podporujeme Foto-trip



Bylo a nebylo v Čermné 2003

Vydáno dne 08. 05. 2005 (3089 přečtení)
Autor: Jirka | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek


Rok se sešel s rokem a jak už to u podobných pohádkových akcí bývá chtěli jsme pokračovat v započaté tradici blízkých setkání všeho druhu, zejména pak setkání druhu našeho, šodúdovského. Jelikož ale protože každý pohádkový příběh musí mít určitou zápletku a její následné rozpletkování (zápletky), zařídili jsme se podle toho. Pročež jsme si všechno naplánovali na podzim roku 2002 někam do Kérkonoš, případně na Čechomoravskou Herálec. Nevyšlo ani jedno, jupí. No nic, nechali jsme všechno řádně uležet.

Nadešel ale jeden velmi významný DEN, kdy se situace začala významně měnit v náš (pro)spěch. Onoho dne jsme se totiž sešli tři lidičkové ze čtyř, kteří stáli u zrodu VYPRAHLOého šodúdu, dali hlavy, diáře, kalendáře, sešitky, autlůky a vůbec všechny podobné plánovací bazmeky dohromady a vymysleli TERMÍN a MÍSTO, jupí jó. Onen termín byl stanoven na první víkend měsíce, jež se vyznačuje zejména aprílovým počasím. Místem se stala obec Čermná (ve Slezsku ? pro šťoury). Tentokrát, částečně díky mé vrozené a stále více se probouzející lenosti a neschopnosti (je to pohodlnější), jsem se rozhodl uplatnit (až na pár výjimek) taktiku oficiálního oznámení čehokoliv podrobnějšího, včetně termínu, nejdříve tři týdny před vypuknutím akce. Šuškanda však probíhala, mj. díky mé genijální, výše zmíněné taktice, již mnohem dříve (ovšem nevím v jakém rozsahu). Jako obvykle jsem spoléhal na tři osvědčená propagandistická centra: ostravské, olomoucké a zbytekrepublikové; kterážto mají (ne)přirozeným vývojem stavu věcí své (ne)přirozené (řekněmež) zodpovědné vedoucí: Evku, Jenikraťáska a mne (Jirku ? bimetrálního tri(i více)dioptrika, řečeno klasikem). Musím ale přiznat, že má genijální taktika nebyla až tak geniální. V porovnání s Pasíčkami na Pasíčkách totiž přijelo o poznání méně lidí. Tož nějak teď nevim, co s tym a jak postupovat nabudúci raz. Zkrátka a dobře přijeli a přišli tito (do té doby nejen) šodúdovští: Evka Benešová, Hanka Červinková, Irča Fajkusová, Jenda Hýsek, Michal a Irča Jeníčkovi, Alča a Jirka Kučerovi, Vašek Mašek, Soňa Němečková, Lucka Pighartová a Jirkové Roubínek (Jerry) a Suchý (abecedně seřazeno). кориандр

кинза Tak a teď něco k samotnému příběhu oné skoro pohádky se skoro šťastným koncem. Jak vosy na pivo jsme se začali stahovat do Čermné v pátek v průběhu dne. Nejdříve k nedaleké kružberské přehradě přijela samohybná skupina pod Míšovo vedením. Oním samohybem byla již za prodělané útrapy se šodúdem velice zasloužilá Škoda Felicia Combi 1,6i. Panč bylo ještě poměrně brzy vydali se skálolézti na místní rule. Zde již však od čtvrtka pobývala Evča, taktéž skálolezoucí, tudíž v počtu jedné osoby zahájila sraz šodúdu o den dříve, než ostatní. Je vhodné zmínit i další: Vašek hrdinně dostopoval až do Oder, na samotném Kamenci byl jako první ze všech. Taky nám přišel naproti k vlaku (tedy Alče, Jirkovi S. a Jirkovi K.). Na ostatní (zejména ty lezoucí) jsme se rozhodli počkat stylově: v hospodě. Po chvíli skutečně dorazili, a tak jsme si v podstatě mohli předat štafetu a my čtyři po vlastní ose dorazivší jsme, pro změnu, po vlastní ose vyrazili (Vašek již podruhé) ke Kamenci.
Hlavní náplní (alespoň pro mne) celého večera bylo rámečkování diapozitivů, jelikož jsem to na koleji v Praze nějak nestihl. Naštěstí jsem měl po ruce dostatek dobrovolníků, kteří mi velmi pomohli, a tudíž tato nezáživná činnost byla poměrně záživná (Alčo, Vašku a další, vřelé díky). Aby se mi netřásly ruce, popíjel jsem spolu s ostatními svařák a debatoval o závažných problémech našeho světa (např. bytové krizi slimáků na Slovensku). Ještě si vzpomínám, že kolem půlnoci jsme se s Jerrym a Vaškem vydali do hospody (?). Ale co čert nechtěl, nastrčil nám do cesty ženskou, teda Irču F. Ty bylo radosti na Starém Bělidle (Kamenci), když jsme ji dovedli na chatu. Jo a taky Soňa vyhlásila závazek, že umře (asi příliš nebudu předbíhat, když sdělím, že skutek utek?). Víc si toho nepamatuju.
V sobotu ráno jsme s Evkou vstali poměrně brzy (lehce po osmé) a vydali se do krámu něco nakoupit (rohlíčky byly toho rána obzvláště vypečené:)). Vrátili jsme se a první z ostatních již vystrkovali nos ze spacáků. Následovala cca tříhodinová snídaně, hlavně díky plynulému doplňování právě vstanuvších. Těsně před polednem dorazily poslední dvě účastnice tady popisovaného exkluzivního setkání: Hanka Č. a Lucka P. Hlavním tématem diskuse při snídani bylo, kam vyrazíme odpoledne (snídaně se trochu protáhla...). Do nynějška vlastně nevim, kam šli ostatní, ale MY (Míša, Irča, Lucka, Hanka, Mucánek a já) jsme jeli na skály. Strašně jsem si přál, aby začalo už konečně sněžit, abych nemusel zahajovat letošní lezení (mimohorské) tím, že budu na prvním. Sněžit nezačalo, pročež jsem si lehkou cestu (III) musel užít. Zvláště odlezy od jištění se mi líbily. No nic, dostal jsem se nahoru, za mnou Irča a nakonec to ?vyprasil? i Mucánek, ale byl nejrychlejší. Vylezli jsme si ještě jednu troječku s krásnou plotnou a dále i hřebínkem. Alespoň to tak vypadalo ze štandu, neboť ten hřebínek přelezla jenom Irča. Ono totiž začalo překrásně hustosněžit a to tak, že zcela. Za chvíli byla skála úžasně mokrá a nebylo vidět z deseti metrů na zem. Ostatní se taky činili, vzhledem k tomu ale, že umím napočítat tak do pěti, obtížnosti, které lezli Míša s Hankou a Luckou, ?neznám? a nejsem ochoten (zatim) se je dál učit. Sníh byl však i nad jejich ochotu lézt dále (když si ale vzpomenu zejména na Hanku...). Pročež jsme se vydali (překvapivě) do hospody.
Jak jsem již napsal, co dělali ostatní, netuším (asi se byli někde projít). Vím, že jsme je potkali opět až v Čermné, hádejte kde. No jistě, v hospodě. My už jsme se tam ale zastavili pouze pro klíče, protože jsme se jeli raději na chatu nadlábnout. Večeře byla poměrně vydatná, zejména díky docela hodně chodům (s malým CH), ke kterým se mi povedlo dostat a následně je i ochutnat (vydatně). K pití se opět podával svařák a velice povedený rum s čajem. Obzvláště ten rum byl vynikající (musím ho pochválit, dotáhl jsem ho tam totiž já; jinak co byste očekávali od litru rumu za sto deset). Tak jako předešlý den se pro změnu debatovalo o globálních problémech světa, tentokráte ale jiných než včera, mj. o nesmrtelnosti čmeláků na loukách Brajthornplató a podobných. Debata byla občas zpestřena rvačkou Irči (velké) s kýmkoliv. Zejména Soni (asi díky tomu, že byla stále mezi živými a tuto skutečnost se snažila změnit, myslím si však, že jen naoko) se tyto rvačky docela zamlouvaly. No a taky došlo na den předtím rámečkované diáky. Musím sebekriticky říci, že měly obrovský úspěch. Někteří si o nich totiž již v průběhu promítání nechávali zdát. Ach jo. Naštěstí alespoň Michal neusnul, takže jsme si mohli spolu pěkně popovídat o tom, kdy jsme všude byli, kde nebyli a kde bychom mohli být, kdybychom tam nebyli atd. A po promítání jsme už jenom povídali a čekali, až konečně odejde Jerry, neboť tomu jel někdy kolem půl páté vlak, neboť se chystal do Brna (asi to musel být opravdu výjimečný důvod, mě by k tomuto bláznovství asi nikdo nedonutil). A abych nezapomněl, sem-tam jsme si zazpívali nějaký ten šlágr, pochopitelně za Michalova citlivého doprovodu na kytaru. Kolem páté jsem se konečně dostal i do postele.
V neděli ráno jsem byl vzhůru zase první. Tentokrát sám. V devět jsem se vyštrachal ze spacáku a šel si uvařit čaj. Kolem desáté začali vylejzat i ostatní, teda nejdřív Evka, potom dlouho dlouho nikdo a pak Irča J. Dál jsem to přestal sledovat. Akorát jsem si všiml, že vstala i Soňa, takže, jak jsem se zmínil již dříve, za celý víkend neumřela. Nevšiml jsem si Irči F., neboť patrně vstala a zmizela dříve než já (budiž jí omluvou, že se jela podívat domů). Po cca dvouhodinové snídani jsme uklidili, zamkli, při rozloučení se objali a vydali se každý svou cestou. Tedy ve dvou skupinách: první samohybná pod Michalovo vedením odjížděla směrem na Moravský Beroun (tentokrát jich až do Šternberka jelo sedm), my ostatní jsme se pod vedením Alči, Evky, Jirky S. a mým (to podle toho, kdo šel zrovna první) odebrali na vlak do Suchdola nad Odrou. Tak tak to nějak vlastně skončilo.

Několik postřehů nakonec:
- naštvali mě takoví, kteří se podíleli na plánování termínu již o vánocích a kteří nakonec nepřijeli (už jsem jim odpustil, ale mrzí mě to moc; bohužel tancování a kór v Americe jsou asi důležitější, uznávám);
- od tohoto víkendu mám opět o něco méně rád fotbal, ten taky něco ubral na účasti;
- nemám rád nemoci a nemocenské kontrolory;
- nemám rád kvapem se blížící termíny odevzdání čehokoliv, na čem závisí další člověčí budoucnost;
- mám rád a ohromně se mi líbilo sněžení a lezení v sněhových vánicích (zvláště v dubnu);
- Michalovi se o odrážku výše uvedené asi taky líbí, ale jenom do chvíle, než má sednout k volantu auta a řídit:);
- taky byla příjemná kosa v chatě (snad kromě jedné místnosti) ? lednička na potraviny nebyla vůbec zapotřebí;
- už se těším na podobný víkend, ohromně se mi líbil (taky jsme uvažovali, že bychom nad ohněm mohli párkrát obrátit nějaké selátko či něco podobného, aneb solárko a kolotoče);
- díky všem, kteří přijeli a kteří se tvářili, že je jim mezi ostatními alespoň maličko dobře;
- díky Soně, že neumřela;
- díky Evce za to, že to všechno zařídila;
- tož tak.

Jirka K.


  Dnešní datum: 25. 09. 2018   Powered by Michal Jeníček, JeníK, phpRS a lightbox