Tian Shan – Chan Tengri (7010 m n. m.)

Autor: Michal Jeníček <(at)>, Téma: Cestovatelský servis, Vydáno dne: 24. 08. 2008

Stejně jako loni po výstupu na Pik Lenina jsem si řekl, že by nebylo špatné napsat pár informací k naší cestě. Třeba se to bude někomu hodit. Deník výpravy bude možná časem dostupný v povídání o ně(i)čem. Všechny údaje se vztahují k létu 2008, kdy jsme tuto cestu podnikli.
Náš cíl byl vylézt Chan Tengri ze severní strany pilířem Pik Čapajeva – z ledovce Severní Inylček. Tato varianta je technicky o něco těžší než klasická a více navštěvovaná cesta od jihu z ledovce Jižní Inylček (skalní prahy do III UIAA i při výstupu na Čapajeva), zato je zde o dost menší objektivní nebezpečí v podobě lavin, než u jižní cesty. Cesta z C3 na vrchol je společná pro obě cesty.


Před cestou

Od letošního roku probíhá trošku složitější administrativa před cestou, pandž k tranzitním kazašským vízům bylo potřeba obstarat také víza pobytová Kyrgyzská, která ještě loni nebyla nutná. My jsme se vykašlali na obíhání ambasád (ta Kyrgyzská je navíc až ve Vídni) a nechali víza vyřídit přes Student Agency, kde jsme kupovali i letenky do Almaty. Za tři týdny jsme měli pasy zpět i s oběma vízama (celkem asi za 3100 Kč, letenka od Aerosvit přes Kyjev za 16 tis. i s poplatky). Další zařizování se týkalo samotné dopravy a organizace v Kazachstánu. Kontaktovali jsme cestovku Khan Tengri Expeditions (http://www.kantengri.kz), která nabízí zorganizování cesty v různých variantách poskytnutých služeb. My měli nejlevnější „Economy package“ za 700 € na osobu. V tom byla především doprava vrtulníkem z BC Karkara do BC na ledovci Severní Inylček (92 km, 35 min, cesta pěšky po ledovci by trvala tak týden), vyřízení zvacího dopisu pro kazašská víza (nutné zařídit před podáním žádosti o vízum) a vyřízení povolení ke vstupu do příhraniční zóny (údolí řeky Karkary je hraniční oblastí mezi Kazachstánem a Kyrgyzstánem). Mimochodem tenhle papír jsme nikdy nespatřili a nebyl potřeba ani pro překročení hranic do KG – tak nevím. Jinak dalšího nic extra (vypsaných služeb je vcelku dost, např. použití sněhových jeskyní v C3, použití fixů během výstupu, konzultace s doktorem, možnost nákupu plynových bomb...). Dražší varianty obsahují i stan a jídlo v BC na ledovci, popřípadě cestu z Almaty do Karkary. Zkrátka jak to známe i z Pik Lenina. Šéf se jmenuje Kazbek Valjev a je to docela v pohodě chlapík.

Obecně jsme ale moc s cestovou spokojení nebyli. Na Chánovi mají totální monopol, takže se dá říct, že jejich služby jsou asi nejdražší na světě. A tomu si ještě různí jejich podnikaví zaměstnanci dělají vlastní ceny. Např. za malou plynovou bombu v BC po nás chtěli i 15 € (jinak 6 €). Jak mají náladu, každý den jiná cena. Neplatí nejen to, co bylo slíbeno, ale ani to, co bylo napsáno (skutečný ceník služeb se od toho na internetu dost liší). Třeba to ale bylo tím, že jsme jako jedni z mála platili pakatel pouhých 700 € a ne 1100 € jako ostatní.

Docela zajímavé je to s překračováním hranic. My jsme původně moc nechápali, proč si musíme pořídit dvojitá tranzitní kazašská víza a pobytové Kyrgyzské. Je to tak, že letíte do Kazachstánu, ale na vjezdu do hor (do údolí Karkary) vstupujete do hraniční oblasti, přejíždíte řeku do Kyrgyzstánu a poté opět do Kazachstánu. Vrtulníkem letíte do BC, který je na Kazašské straně asi 500 m od hranice (no, zde je to dost jedno...). C1 už je ale v Kyrgyzstánu a vrchol pak protíná kazašsko-kyrgyzská hranice. Hranice s Čínou je asi o 5 km dál směrem na východ.

Kazachstán

Nejvyspělejší stát střední Asie, pro turisty docela přívětivý. 80 % obyvatel jsou muslimové, na jejich chování ani charakteru měst to bohužel ale moc znát není. Holt, Sovětský svaz udělal své. Z měst jsme navštívili akorát Almaty, což je naprosto normální evropské město se vším všudy – služby, obchody prakticky jako u nás. Z jídla tu koupíte vše, včetně instantních věcí. Dokonce tu mají i stálé radary na silnicích a kamery na semaforech jako v Čechách. Jen angličtina ještě vázne, i když občas se člověk domluvil. Ale naštěstí je ruština tak podobná...
Měna je Tenge, v době naší návštěvy byl 1$ kolem 120 Tenge a 1€ asi 190 Tenge. Bydleli jsme v hotelu Zhehytsu na ulici Abylay Khan. Docela to ušlo, dvoulůžák za 9000 Tenge, takže asi za 75 $.

Mapy

Mapy až do měřítka 1:25 000 je možné stáhnou z netu (http://maps.poehali.org/en/). Vzhledem k tomu, že jsme se pohybovali na jednom kopci, nebyla mapa tolik potřebná, mimoto stejně z ní není moc vidět. Během výstupu jsme zaznamenali některé body pomocí GPS (Garmin 60CSx), najdete ke stažení v sekci „mapa“ nebo taky zde (v různých formátech). Přesnost změřených bodů považuji vzhledem k poměrně slušnému přístroji a taky vzhledem ke kvalitnímu „výhledu“ na dost satelitů za docela dobrou. V sekci „mapa“ jsou dostupné i fotky výstupu s vyznačenou cestou.

Vybavení

O oblečení jsem se rozepisoval už po cestě na Pik Lenina. Vcelku to platilo i letos, jen s tím rozdílem, že jsme si vzali i péřovky. A taky jsem si koupil nový péřák a s Martinem jsme sáhli i po lepších rukavicích.

Jinak lezeckého harampádí bylo o něco víc než loni. Cesta je vybavena fixy a proto jsme měli jen jeden pramen polovičního lana (50 m, 8,5 mm), 4 šrouby, pár smyc a karabin, helmy. Každý jsme měli dva cepíny, jeden chodecký (který jsem nakonec použil prakticky jen ke kotvení stanu) a jeden lezecký (měl jsem Quarka, ale stačí i něco mezi, nicméně se mi velmi hodil). Na fixy měl Martin jümar, já tiblock. Jümar občas prokluzoval, s Tiblokem zase někdy byla svízel s posunováním nahoru na starších motaných namrzlých lanech (třeba tam už časem nebudou, letos některé úseky obměňovali krásnými statikami od Mammuta). Tiblock mi nikdy ale neproklouzl. Takže těžko říct, nakonec bych neměnil. Stany jsme měli 2, jeden byl stále v BC, druhý podle potřeb.

Aklimatizace a průběh výstupu (a sestupu), časy, postřehy

Cesta z BC (4040 m n. m.) do C1 probíhá bez problému. Nejprve je nutné přejít ledovec Severní Inylček (asi 30-40 min) a pak už se jen stoupá místy prudším svahem do C1. Trhliny bývají v pohodě, dole pár menších, zhruba ve 2/3 cesty docela velké, ale bezproblémové. U nich taky začínají fixní lana. Kousek před trhlinami je jediné místo, kde hrozí pád laviny. Celou cestu do C1 jsme navázaní nebyli. C1 má dvě části. Spodní C1 (4540 m n. m.) je větší, místo na stan bez problémů buď na šutrech a když je víc lidí tak na sněhu. Horní C1 (4660 m n. m., asi ½ hodiny cesty ze spodního C1) je menší, na skalní ostroh se vejde 4-5 stanů.

Z C1 do C2 jsou nepřetržitě natažené fixy. Většinou jich je víc vedle sebe – starší a novější. To se hodí třeba při míjení v opačném směru. Technicky to není náročný, většinou v prudkém sněhu těsně vpravo od pilíře. Sklon mezi 35-50° (v průměru podle GPS je to z C1 do C2 42°). Občas je třeba zdolat skalní prahy, z nichž dva nejtěžší jsou II-III UIAA a jsou dobře zafixovaný, takže technicky nedělají potíže. C2 je ve výšce 5500 m n. m. na velké rovné plošině. Je to zároveň jediné místo na celém žebru Čapajeva, které je trochu plošší. Místa na stan je tu hafo, je potřeba si ale vyhrabat záhrab.

Z C2 do C3 (5800 m n. m.) se chodí přes severní vrchol Piku Čapajeva (6101 m n. m.). Cesta je opět celá zajištěna fixními lany. Nejprve prudkým svahem ke skalnímu výšvihu (asi 8 metrů), který je podle podmínek asi za III UIAA, Dále pak mixovým terénem občas se skalnatějšími úseky do II UIAA. Poslední, asi 2-metrový práh má II-III UIAA a za ním už jen pár délek po sněhu na vrchol Pik Čapajeva. Z něho se schází po hřebeni do sedla mezi Čapajevem a Chan Tengri, kde se nachází C3 (5800 m n. m.). Zde je možné postavit stan nebo využít sněhových jeskyní, které na jižní straně hřebene kopají každý rok Kazaši. Jejich kapacita je ale omezená. Letos to byly 2 jeskyně jedna pro 4 a jedna pro 8 lidí. Kluci je cestou na vrchol nevyužili, měli vlastní stan.

Z C3 na vrchol je nejobtížnějším úsekem. Podle toho, co říkali kluci to je technicky srovnatelné s výstupem z C2 na Čapajeva, ale je to výš a hlavně časově výrazně náročnější (1200 m nahoru se chodí v průměru 10 hodin, dolů do C3 pak asi 5 hodin). Nejprve se jde po hřebeni sněhovo-skalním terénem. V 6400 je údajně místo na jeden stan. Ve 2/3 je traverz do sněhového kuloáru, který je stále prudší a zhruba v 6700-6800 m končí 10ti-metrovým skalním prahem III (III-IV) UIAA (fixy). Závěrečné metry na vrchol tvoří ostrý sněhový hřeben, který může být za prudšího větru dost zajímavý (už bez fixů).

Časy výstupů a sestupů (jen orientační)
BC-C1    3-4 hod
C1-C2    4-6 hod
C2-Čapajev    4-5 hod
Čapajev-C3    1 hod
C3-vrchol    9-10 hod
vrchol-C3    4-5 hod
C3-Čapajev    1-3 hod
Čapajev-C2    1-1,5 hod
C2-C1    1,5-2 hod
C1-BC    1,5 hod


Aklimatizace
14 dnů před samotnou akcí jsme absolvovali výlet do Alp, do Wallisu. Pokusili jsme se o Dom a vylezli na Rimpfischhorn. Myslím, že nám to v prvních dnech akce dost pomohlo, přinejmenším v BC a C1, kde jsme se cítili docela dobře. Proto jsme taky hned druhý den po příjezdu do BC vyrazili nahoru (viz níže).

Po příjezdu do Karkary byl aklimatizační program následující:
1. den: večer příjezd do BC Karkara (2200 m)
2. den: pobyt v Karkaře
3. den: přelet vrtulníkem do BC (4040 m)
4. den: výstup do C1 (4660 m), spaní
5. den: výstup směrem k C2 do výšky 5100 m, návrat do BC
6. den: rest day v BC
7. den: výstup do C1, spaní
8. den: výstup do C2 (5500 m), spaní
9. den: rest day v C2
10. den: výstup na Pik Čapajeva (6101 m), návrat do C2, spaní
11. den: sestup do BC
12. den: rest day v BC
13. den: rest day v BC
14. den: výstup do C2, spaní (Martina a Jarda)
15. den: výstup do C3 (5800 m), přes Čapajeva, spaní (Martin a Jarda)
16. den: výstup na vrchol Chan Tengri (7010 m n. m.), návrat do C3, spaní (Martin a Jarda)
17. den: sestup z C3 do BC (Martin a Jarda)
18. den: vrtulníkem do Karkary


Tož asi tak. Pokud byste chtěli nějaké další info, pište na mjenicek<zavinac>centrum.cz

HoreZdar!
Michal