| šodúd VYPRAHLO - hlavní stránka | kde jsme byli |  

Hlavní stránka -> Kde jsme byli -> Zillertal aneb učíme se plavat -> Povídání

Zillertal aneb učíme se plavat

Vydáno dne 04. 09. 2005 (3987 přečtení)
Autor: Michal Jeníček | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek


Tak je tu další alpská rychlovka. Tento styl expedice se mi začíná pomalu zamlouvat, většinou se totiž za velmi krátký časový interval stane spoustu nenadálých věcí, které mají neskutečně rychlý spád, čímžto vzniká dokonalý kontrast ve srovnání s jinak poklidným a pomalým tokem událostí na periferii malého a ospalého městečka jménem Praha...

Zillertal je oblast v Tyrolsku, která je na seznamu ?preferovaných oblastí? už delší čas. Bohužel se moc nikomu nehodil jakýkoliv červnový termín. Naštěstí tu je Hanka, která pokud zrovna neleze jinde, není třeba jí moc přemlouvat. No, tak jsme alespoň dva. Pro mě to má tu nevýhodu, že musím jet stopem, protože Hanka je velmi šetřivá, a nechce se jí dávat za vlak přes Německo. No, alespoň opět zavzpomínám na staré časy vícedenních stopů.

A tak jsme se ve středu 22.6. v 7:00 ocitli na Opatově na dálničním nájezdu. Cesta byla nad očekávání dobrá (naštěstí pro Hanku), takže jsme nikde nestáli moc dlouho. A vcelku to bylo i zábavné. Podívali jsme se k nějakým lidem na chatu u Kufsteinu a poslední stop se vyloženě vydařil. Jakýsi mladík nás místo do Zell am Zirlu zavezl až na začátek Mautstrasse pod Schlegeisspeicherem (čímž si zajel asi o 50km ? tam a zpět). Akorát před setměním a začínající bouřkou.

Téměř za svítání, tak kolem 9, už stojíme opět u krajnice. Naštěstí potřebujeme dojet jen poslední, asi 6 km dlouhý úsek na Schlegeisspeicher (výška hladiny ovladatelného ochranného prostoru = 1782 m n. m.). Ani nás nevyvádí z míry, že stojíme asi 10 metrů od budky, kde se platí mýtné. Brzo jsme nahoře a vyrážíme směr Furtschaglhaus. Přehrada je úžasná, hladina je tak 30 m pod korunou hráze. Slušný zásobní prostor. Asi jim to tu občas teče. Je teplo a sluníčko. Kolem poledne jsme na chatě (2293 mnm) a přemýšlíme, co dál.

    

Rozhodujeme se, že v rámci aklimatizace vyběhneme na Schönbichler Horn (3133m), což je kopeček více méně na cestě k Berliner Hütte. Bereme jen to nejnutnější, tzn. foťák, mapu a tatranku a mažem hore. Cesta je pohodová a čím víš jsme, tím přibývá sněhu. Taky koukáme, co všude kolem teče vody. No, vypadá to, že jaro je v plném proudu. Posledních asi 300 výškových metrů je po sněhu. Je to bohužel ten hnusný, prochcaný (pardon) až na podlahu, takže botky mají co dělat, aby neprotekly. Cestou je i pár řetízků, takže alespoň nějaká skalní vložka. Super jsou ale výhledy. Na severozápadě Olperer (3476m), na západě Hochfeiler (3510m ? nejvyšší v Zillertalu) a jihovýchodě náš zítřejší cíl ? Grosser Möseler (3478 m). Na vrcholu se moc neohříváme a pádíme dolů. Po tom sněhu to jde líp, jen kdyby se člověk občas nezabořil až po kolena. Na chatě bereme batohy a scházíme k blízkému potoku, kde stavíme stan, vaříme a plánujem náš zítřejší výstup.

V pět ráno mi cosi zvoní u hlavy a vůbec z toho nemám radost. Koukám ven, světlo, jasno a celkem teplo. Snídáme a balíme. Nahoru na horu táhneme kompletní krysy, protože máme v úmyslu přejít celý hřeben přes Möseler a Turnerkamp až na Berliner Hütte. Kolem půl šesté kolem nás prosviští dva horalové z chaty. Aspoň bude prošlápnuto. Vyrážíme lehce po 6, celkem 1:09 od zazvonění budíku ? neuvěřitelně dobrý čas. Další hodiny jsou ale díky kryse na zádech podstatně pomalejší. Stoupáme po boční moréně vzhůru k ledovci Furtschaglkees. Cestou mě přepadne sr...,asi to včerejší sluníčko pálilo opravdu hodně. Super, z tímto handicapem se půjde nahoru lehce...Jsme na ledovci. Je ale pohodový, tak ani nenasazujeme mačky, což se mi málem stalo osudným. Ne snad že bych někam spadnul. Přecházíme místo, kde bylo trochu ledu a nějaké trhlinky, tak by se snad i železa hodila. Za tímto místem je zase skála a šutry. Jdeme opatrně a pomalu, Hanka přede mnou. A v tu chvíli mě to zase přepadlo. Jejejejej. Nasadit mačky a přeběhnout trhliny a ledové plotny není čas. Hanka je přelézá opatrně a já přitom nesmím ani ceknout, abych ji náhodou neznervóznil. Už, už...hurá...běžím za šutr! Uf, situace dočasně zachráněna. Cesta necesta stoupá dál nejprve docela strmým sněhovým kuloárem (tam už mačky byly nutností) a poté hodně nepěkným a strmým suťoviskem, střídavě se sněhovými plotnami. Výborný trénink na morál a taky na rovnováhu. Celý teto skalní blok se jmenuje Felsköpfl. Na sníh na mírnější sněhové pole docházíme něco před jedenáctou. Čas nic moc. Naštěstí jsme ve výšce 3200 m a k vrcholu máme teda necelých 300 m. Ty sice nebyly nijak technicky namáhavé, ale s plnou polní jsme toho měli až dost. Kolem poledne nemáme kam stoupat. Koukáme kam bychom měli scházet a rozhodujeme se, že to asi zabalíme. Je docela pozdě, teplo, čímžto sníh je měkký a roztává mezišuterní led, takže to začíná pěkně lítat. Krom toho se z Itálie blíží bouřky. Takže se rozhodujeme pro stejnou cestu zpět. Jó, není nad to táhnout 25 kg do 3500 a pak zase zpět...ale nejsme tu na borůvkách, že?

    

Dolů to jde podstatně rychleji. Začíná se zatahovat. Zvažujeme, jestli někde nepostavit stany, ale nakonec se rozhodujeme pro návrat k chatě. Tam jsme kolem čtvrté. Sotva postavíme stan, začíná pravá, nefalšovaná horská buřina.
A jaká! Blesky a hromy nás nešetří a práskají tak 100 od nás. Taky směrem k místu, kde jsme původně chtěli postavit stan. Z dešťové průtrže se stává slušné krupobití. Sedíme na karimatkách a přemýšlíme, jestli ten stan vydrží takový nápor vody a krup. Časová posunutí blesku a hromu se počítá na desetiny vteřiny. Nemáme vedle stanu náhodou všechen horolezecký verjcajk, jako mačky, cepíny a tak? Nu, což však ono se uvidí. Asi po půl hodině déšť ještě přidává. To už se snad nedá mluvit ani o dešti, ale o souvislé hradbě vody, která padá dolů. Neslyšíme ani vlastního slova. Najednou se podlážka kolem nás začíná vlnit. Máme hrozné tušení. Pohled ven je totální apokalypsou. Proudy vody se valí úplně všude, nezávisle na tom, je-li tam koryto nebo ne. Dokonalý povrchový odtok o tloušťce 20 cm. Náš stan pochopitelně nestojí na žádném výrazném kopečku. Podlážka ale kupodivu zatím drží. Zdrháme. Balíme nejnutnější, vercajk necháváme a mažeme do chaty. Brodíme se, místy až po lejtka v proudech vody. Na chatě chvilku vydechneme a mažeme pro stan a zbytek věcí. Snad ho to ještě neodneslo. Nechci ho zítra lovit v přehradě...Bereme zbylé věci, ze stanu jen vytahujeme tyčky celý promočený balík pak neseme na chatu. Vypadalo to ale, že vevnitř byla jen ta voda, kterou jsme si tam pustili sami, podlážka asi neprotekla. Dobrý test. Na chatě je naštěstí Trockenraum, a v něm oceňujeme zapnutý přímotop (a to jsme se včera divili, proč v takovém horku topí, ještě že tak, jupí). Zbytek dne je ve znamení sušení a horkého čaje. Holt dneska spíme na chatě.

Další den je opět krásně. Věci v sušárně krásně uschly a tak někdy po deváté vyrážíme dolů k přehradě. Cestou na nás čeká spousta bahenních i kamenných sesuvů a to i takových, které totálně přehradili příjezdovou cestu k nákladní lanovce, která vede na chatu. Moc hezký. Konec konců i lidi na chatě říkali, že takovéhle bouřky tu zase tak časté nejsou. Kolem poledne jsme u přehrady a na řadu přichází dlouho vytoužené Zillertálské pifko.
A hurá domů. Stop začíná vcelku slibně a tak jsme po dvou stopech na nájezdu na dálnici směrem na Salzburg. Bohužel tady se to trošku zvrtlo. Po dlouhých stáních v horku nás opět dohnala naše známá bouřka. Pro dnešek končíme ve Wörglu pod střechou opravny Mazd. Na druhou stranu zase luxusní spaní doplněné zcela netypickou večeří v podobě jemné bramborové kaše s drobnými kousky výživného luncheonmeatu (hlavně toho masa, co v něm bylo), takže proč si stěžovat, že? Za bouřkou ale přišla studená fronta a tak prší i další den. V Salzburgu už mám toho stopování opravdu dost, a tak obětovávám 24 ? a jedeme na Bayernticket směr Železná Ruda a pak hurá do Prahy.

Malé shrnutí závěrem:
Navštívená oblast: Rakousko, Zillertal
Vylezené kopce: Schönbichler Horn (3133 m), Grosser Möseler (3478 m)
Cesta: Schlegeisspeicher (1782 m) ? Furtschaglhaus (2293 m) ? Felsköpfl (2885 m) ? Grosser Möseler (3478 m) a zpátky
Nutná výbava: Klasická ledovcová výzbroj (mačky, cepín, lano, pár smyček a expresek), jinak ne moc náročná tůra po ledovci a z části po lámavé skále.
Mapy: 037 ? Zillertaler Alpen 1:50 000 (Kompass), lepší je ale mapa 35/1 ? Zillertaler Alpen, West 1:25 000 (Alpenverein)
Odkazy:
http://www.summitpost.org/show/mountain_link.pl/mountain_id/1042 (něco o hoře a pár fotek)
http://www.mayrhofen.at/de/meta/wetter/wetteruebersicht-tirol/index.html (počasí a livekamery na stránkách Mayrhofenu)

HoreZdar!
Michal J.


  Dnešní datum: 27. 05. 2019   Michal Jeníček a šodúd VYPRAHLO 1998-2015